Bullshit

26. ledna 2018 v 9:38 | me
Hi. I have not written anything on this blog for ages now and I do not care if anyone is going to read this. I have not been doing well, lately. I have not been doing well for years now. And it sucks. But I am not a way to get better. To feel better. I have been prescribed new medication that's making me go insane right now. My anxiety got ten times worse. When I am not distracted enough, I get super depressed. This is the third day of taking medications and I am skipping because I really do feel sick. It's just the first week or so, it will get better, I just have to manage. The anxiety makes me want to vomit all the time. I don't want to eat. I feel sick just thinking about food. But my stomach hurts because I have not eaten anything for so long. My whole body is tired. I was showering and washing my hair and I had to take breaks to do it because I couldn't keep my arms up long enough. My mom is super worried because of course, she would. And as far as I know, my dad doesn't know anything yet. My mom thinks I will be okay after a few weeks of taking the medication. But I do not think that will be the case. I will leave her to it tho, what else am I to do. I have been like this for a long ass time so I do have a feeling it won't just go away. It might. But I don't think so. Shit, I don't know what to write anymore. I'm sitting in Crosscafe and I wanted to be alone but Lenka is skipping too and she saw me and now she's sitting across from me with her laptop out and she expects small talk and some form of social interaction but I can't do it. Just four more hours. I can do it. I can do it. I can do it. I can do it.

Yesterday was a very weird day. I skipped because my dad wasn't home and I had the flat for myself. AND it was Thursday which meant Spanish with the native speaker that I always have a panic attack about and two classes with the teacher I am desperately trying to avoid. Also, I was supposed to be at school for ten hours (normal ones) so I just thought fuck no and I didn't go. But then. My ex-boyfriend that I am supposed to just be friends with right now (we kinda made out on Tuesday after school but nothing more because he had a Chinese lesson) texted me that he doesn't feel like going to school and if my dad isn't home, he could come over. So I said yes. And we just watched a movie he downloaded that Daniel Radcliffe plays in. And we cuddled while watching. And then we kissed. And then we made out. And we would have had sex if I didn't stop him. But we made out basically the whole day. We just cuddled in bed and talked the sweet talk and kissed and listened to an audiobook. It was nice, yes. But I couldn't relax much because I kept thinking about what must be going through his mind at the moment. I wasn't even sure what was going through my mind. I decided to just enjoy it. But then we had to leave. He said I should go out with David because he was gonna go out with a friend (a guy) but then he awkwardly said a friend (a girl). So that was weird but I ignored it. When it was 4 pm and David was coming out of school, I texted him to just go home because we decided to stay in for a bit longer. We were cuddling until 5pm and then we walked out. My bus was coming at half 7 and he was going to the """""date""""" in aupark. I went to Aupark too because it was close to the terminal and it was cold outside and I had to pee. So we went in together but like behind a corner, I was supposed to let him walk in first. We were joking about me stalking them and then he was like, I am serious, do it, it's gonna be embarrassing, I am going to laugh when I see you somewhere. So then I just walked past them when she hugged him as a greeting and I went to the bathroom where I just stared at myself in the mirror for a while because wtf, is this me. Then I went upstairs to McDonald's because I knew they would be there, I was hungry and I wanted to sit somewhere anyway. I met them at McDonald's and I ordered normally which is something I never do but since they were at the self-order thingy I didn't really have a choice. I got sick tho. I think it was the pills because I was okay when I was with him. I mean, I freaked out a bit but he calmed me down. Anyway, now I was alone and I felt so sick. I was already standing there so I had to order something. So I just ordered a drink and went to sit down at one of the tables in the back where I thought nobody would look at me and I could look at everyone. Then they walked past me and I thought they sat down somewhere behind me. I didn't turn around to look. So I just read my old msgs with David and drank the cola and was anxious as fuck. And I felt sick as fuck too. My mom called me and then I nearly had a panic attack again so I sat there for a little bit longer but then I had to leave. So I got up and when I collected all my stuff, I saw that they were sitting kind of next to me and he was looking at me like he was worried and I nearly collapsed there but I made it out and then it got a bit better. I waited at the bus stop, my phone was already dead for like half an hour. So I just stared. The same on the bus. At that point, I was more depressed than anxious which was nice for a while. When I got home and charged my phone, I found out he didn't even text me so I just left the phone in my room and went to annoy my mom. I helped to cook dinner. It was for me, I wanted us to have this for dinner. So I helped to cook it but then I ate just a little bit and felt sick again. Food is gross, everything makes me sick. Even water. Anyway, after a few hours, he texted me. That he's free and that she's cool and all that. Great, great, great, great, great. great, good for you. Then he said that it's okay and that I shouldn't be jealous because she has a boyfriend and it's not a competition anyway.

BUT IT IS. THAT'S LITERALLY WHAT MY BRAIN THINKS THIS IS. LIKE I CANT HELP IT I JUST AUTOMATICALLY ASSUME THINGS AND IT ONLY MAKES EVERYTHING WORSE AND WORSE AND WHEN I FINALLY GET IT UNDER CONTROL, ITS TOO LATE TO TAKE BACK WHAT I SAID IN THE HEAT OF THE MOMENT, ESPECIALLY IF PEOPLE DO NOT UNDERSTAND HOW HARD IT IS AND HOW TERRIFIED I AM OF ABANDONMENT. EVERY EMOTION HURTS

I don't know whatever

I should just go do something else than think about this because it's not really making anything better.
 

On edge

7. prosince 2017 v 9:20 | Bibi
I'm on the edge of the world. The edge of sanity. I keep waiting, anxiety pulsing in me, bubbling. I am mumbling under my breath averting my eyes. I am looking around, waiting for someone or something to finally push me over the line, I can't take it anymore. I cannot go back, I am stuck here, on the edge. I am too terrified to jump myself, I need a push, I need you. Save me, I'm begging you - save me or let me fall

Little pieces

24. srpna 2016 v 0:55 | Bibi
Procházela jsem staré zápisky ze školy a různé papíry, které jsem našla válet se kolem a byla jsem celkem příjemně překvapena. Mé staré já, co se neustále utápělo v depresivních náladách a úzkostech, napsalo pár celkem zajímavých (pro mě) kousků. Stoprocentně bych jich vyhrabala víc, ale je půlnoc, tak jich sem hodím jen pár. Jsou to zase jen takový výlevy nálad. Chci si to tady tak nějak uložit a vlastně mi vůbec nezáleží na tom, jestli to někdo bude číst.

 


Měsíc za den, jelikož můžu

28. července 2016 v 15:59 | Bibi
Tož.
Našla jsem pěknou 30-days-blogging challenge a rozhodla jsem se že to zkusím. Ale protože jsem shithead a nedokážu u ničeho vydržet ani týden, natož celejch 30 dní, prostě to všechno napíšu najednou. Však koho to sere, že jo. Takže tady jsou moje názory a kecy ohledně random věcí! Kdo ví, třeba to bude i vtipný. Spíš ne.


The Monster Chronicles: The Murder Attempt

12. července 2016 v 10:48 | Bibi
Nový díl, woajjkevksndv. Jup. Dost se mi tohle líbí. A jako teda...mohlo to být delší, ale tak, whatever. Snad se bude líbit.

Počet slov: 2544
Díl: 2.


Camp NaNo 2k16 Update

6. dubna 2016 v 17:52 | BibiTheDarkLord
Háááááj! *smile*
Je šestý den Campu NaNoWriMo a já jsem dvatisíce slov pozadu a tak mě napadlo, že místo psaní napíšu článek za první skoro týden psaní:D


Camp NaNoWriMo 2016

15. března 2016 v 17:33 | BibiTheDarkLord
Ahoj, ahoj.
Ležím doma s nemocí a tak Vám přináším konečně nějaký nový článek. A fakt doufám, že si ho přečtete. Prosím:D

Camp NaNoWriMo!
Možná jste o téhle akci už slyšeli, ale možná taky ne, a proto píšu tenhle článek:D Očividně:D

NaNoWriMo je zkratka pro National Novel Writing Month a tahle událost se odehrává v měsící listopadu. Jde vlastně o to, že celých 30 dní, které listopad má, se věnujete psaní svého projektu. Můžete za měsíc napsat knihu stejně tak, jak to dělá tisíce dalších lidí, ale v podstatě si můžete psát co chcete. Jde jen o to, abyste psali každý den. Teď si nejsem jistá, jestli si to můžete nastavit i jinak, ale cílový počet slov je 50 000. Pokud toho počtu dosáhnete, gratuluju! Vyhráli jste NaNoWriMo, pokud ne, nevadí. Hlavní je, že jste se bavili.

Proč to ale píšu?

Jde o to, že jsem se minulý rok chtěla zůčastnit, ale skutečnost, že jsem první rok na střední mi to bohužel nedovolila. Gympl je těžkej...Teda nevím jak ostatní, ale tenhle určitě. To, že se nebudu moct zůčastnit jsem se dozvěděla pár týdnů před začátkem listopadu. Jelikož o NaNoWriMo vím už dva roky, měla jsem už dávno udělanou osnovu, nápady, postavy, prostě všechno krásně vymyšlený a promyšlený, už jen to napsat. Ale jak už jsem řekla, nevyšlo to.
Proto jsem se před pár týdny rozhodla, že nemá cenu s tím příběhem čekat na další listopad, protože to je pro mě prostě období zkoušek a navíc ve druháku to je ten měsíc, ve kterém se povinně musí každý druhák na naší škole zůčastnit Tvořivé klávesnice. Jestli nevíte co to je, nezjišťujte si to. Nestojí to za tu námahu.

A tak jsem se oficiálně rozhodla, že se zapojím do Camp NaNoWriMo, což je prakticky to samé, jen se to odehrává v dubnu. Ideální čas na psaní. Zima by mému příběhu stejně neprospěla.

Když už jsem u svého příběhu, něco mi před pár týdny došlo. Kvůli tomu, že už mám osnovu, že už ten příběh mám vymyšlený tak dlouho, a že už jsem k němu přidala různý nový scény a postavy, upravovala ho tolikrát, že to snad ani není možný, ztratila jsem o něj zájem. Už mě přestal bavit. Začal mě nudit.
Naštěstí jsem naprosto vymatlaná a můj mozek si vždycky najde čas na vymýšlení nových zápletek a příběhů. Pokaždé, když na ulici vidím zajímavého, nebo naopak naprosto obyčejného člověk, můj mozek si ho zapamatuje, rozebere ho a vytáhne si z jeho (pouze odhadnuté) osobnosti to, co mu přijde zajímavé. Vážně, běžte si někdy jen tak sednout ven (nejlépe ve městě) a pozorujte lidi. Je spoustu různých, zajímavých, jedinečných lidí, kteří by vám mohli být velkou inspirací při vytváření vlastní postavy.

Ale zpátky k příběhu. Pro Camp jsem se rozhodla dát si za cíl 20 000 slov, protože pořád ještě musím chodit do školy a nesnáším prohrávání. Další důvod byl ten, že jsem se rozhodla odložit svůj původní příběh stranou a začít něco nového. Nejprve jsem přemýšlela o tom, přetvořit jeden ze svých mnoha nápadů na osnovu a rozhodnout se, jestli to opravdu chci psát, jestli do toho chci ten čas dát a nakonec jsem to zavrhla. Tyhle příběhy nejsou příběhy, které bych měla psát. Teď ne. Jsou to příběhy, které se do mého součastného života nehodí, příběhy, které budou mnohem lepší, až naberu více zkušeeností se psaním, až trochu více dospěju, abych svým postavám lépe rozuměla. Ale co mám tedy psát?

Jelikož jsem nemožná puberťačka, první, co mi přislo na mozek bylo porno, samozřejmě. Ale...20 000 slovný porno? Gay porno? To zas jako ne. Na to si teda fakt ještě netroufám, moje smut povídky jsou hrozný a to mají všechny jen něco kolem 2000 slov. (Ne, že bych je sem někdy dávala, zapomeňte)
Po zavrhnutí gay porna jsem ještě chvíli zůstala u téma hetero porna, ale to jsem okamžitě zavrhla, jelikož mám ještě důstojnost, ok?

U povídek jsem ale už zůstala. Prolezla jsem svoje starý rozepsaný příběhy a na co nenarazím? Super naplánovaná BTS chapter povídka? Dokonce jsem si k tomu na tabletu tak před rokem vytvořila cover obrázek. A není zase tak hroznej, teda, není ani dobrej, ale to není podstatný. Mám tady tu povídku už napsnanou v tý anketě v menu. Jmenuje se TRY a je to totální vhope. Pak je tam side NamJin (jako v každý mojí bts povídce) a uvažovala jsem o JiKook, ale ještě nevím. Možná i trochu Yoonmin, no, prostě takovej mix všeho. Ale stopro Vhope. Teď jsem sice asi víc Vkook shipperka, ale proti vhope nic nemám, to ne. Jsou cuties.

Takže, můj projekt má jméno Try, je to fanfikce, zhruba 20 000 slov. Nevím, do kolika dílů ji rozdělím, ale to všechno ještě příjde.

Teď to hlavní. NaNoWriMo (takže přirozeně i Camp) mají webové stránky, kde si uděláte profil, přidáte svůj projekt, zadáte si cíl, můžete jim i darovat peníze, ale to rozhodně není podmínkou.
Jde mi o to, že v Campu je možnost udělat si svůj vlastní oddíl (prostě cabin, nevím, jak se tomu nadává česky) a navzájem se poznat, poznat to, co ostatní píšou a podporovat se. Je to tam proto, že psát společně s ostatními je větší zábava a taky proto, že když si budete připadat mizerně, že vaše psaní je hrozný, že jste pozadu, tak aspoň víte, že v tom nejste sami. Já jsem vytvořila soukromý oddíl a zatím jsem v něm jen já a Karis z asianfans.blog.cz . Kdyby kohokoliv tato událost zaujala a měl zájem o tom zjistit něco víc, tady jsou odkazy na oficiální stránky.

NaNoWriMo stránka ---> KLIK <---

Camp NaNoWriMo stránka ---> KLIK <---

Jen varuju, že jsou obě v angličtině. Kdybyste měli zájem, ale angličtina není zrovna vaše území, klidně mi napište do komentů cokoliv, co vás zajímá a já vám na to odpovím. Taky bych prosila všechny, kdo teda chtějí se zůčastnit, aby mi dali taky vědět a můžu vás přidat do oddílu, abychom se mohli navzájem podpořit a radit si:)

BTW: Ne, nikdo kromě vás nemůže vidět, co píšete. Myslím, jednotlivá slova vašeho příběhu:D Jen tak říkám, aby si někdo nemyslel, že když bude v oddílu, musí nám dát přečíst, co píše. Tak to nefunguje:)

Ok, uvidíme se příště!

Už ani jméno pro článek nevymyslím

24. února 2016 v 20:58 | BibiTheDarkLord
Jsem bezcenná, zapomenutá, nedokonalá, ubohá lidská bytost. Není na mě ani jedna věc, kterou nemá jakákoliv tuctová existence v tomhle světě. Tím myslím mezi lidmi, samozřejmě. Jsem jedna z miliardy. Jedna z davu. Šedá postava v pozadí anime a animáků, u které nestojí za to ani namalovat obličej. Jen šedý, neúplný obrys. Existuju jen do počtu, aby tam nebylo prázdno. "Přidej tam ještě něco do pozadí, aby to tam nebylo jen tak bílý," povídá učitelka na estetiku. Fuck you. Chci to tam mít jen tak bílý. Jestli chceš vidět nějaký random lidi, rozhlídni se kolem sebe a nech mou kreativní mysl na pokoji.

Heh, víte, co je jediná věc, která mě ještě pořád drří na škole? Vážně, měla jsem už miliony příležitostí odejít, ale pokaždé jsem zůstala. Ráda si říkám, že to je pro to, aby mě vzali na dobrou vysokou, našla si dobrou práci a mohla pomáhat lidem. Zní to docela pěkně. A jako výmluva mamce to stačí. Ale není to pravda. Jasně, je to taky jeden z důvodů, ale spíš něco jako bonus. Doopravdy tam chodím už jenom proto, že chci vyhrát. Chci to dokázat. Mučím se u toho, mám pocit, že každou vteřinu prostě padnu na zem a umřu. Že už to prostě nezvládnu. Fyzicky jsem naprosto v pohodě, ale moje duševní zdraví...no, tím už si nejsem tak jistá. Další věc je, že jsem si konečně něco uvědomila. Po pitomým půl roce mikonečně došlo, že tam nechodím kvůli tomu, abych se s těma kokotama bavila, ale kvůli vzdělání. Kvůli tomu tam jsem.
Prvních pár dní to bylo fajn, protože jsem se tam najednou cítila mnohem lépe. Pořád ne dobře, ale lépe. Potom se to zhoršilo. Není to vůbec lehký. Tahle škola není o tom, že tam budete chodit, psát testy, učit se na zkoušení...no, to taky. Ale hlavní téma té školy je okecávání. Učitelka vám sice může dát nulu z patnácti bodů za vyrušování v hodině (nemám energii na vysvětlování bodového systému této pochybné instituce, ale věřte mi, je to BIG DEAL), ale co na tom, že převrhne lavici, stoupne si na ní a začne chraplavým hlasem zpívat Landovy písničky o hodině angličtiny (to se stalo - nekecám)? Co na tom, že na jiné škole by za to měl aspoň napomenutí. Tam to chodí jinak. Po hodině šel za učitelkou a ona mu ty body vymyzala. Co já vím, co jí řekl. To, co vím, je, že podobný incidenty se tady dějí běžně. Dělají to všichni. Máš průser? Běž za účou, ožeň se snobským titulem svého tatínka nebo maminky a oni ti to nakonec s klidem odpustí. Ať už uděláš cokoliv.
Ani by mi to tak nevadilo, kdyby se mě to osobně netýkalo. Hele, já vím, že možná takhle to v životě chodí (I když mám pocit, že to je kec), ale proč k takovýmhle věcem nutí i mě? Proč já jsem ta divná, když se nevykecám ze špatný písemky? Prostě si přiznám, že jsem se to neučila a že si to zasloužím. O hodinách se chovám slušně, sedím ve předu, dávám pozor, dělám úkoly, učím se. Nemám se ani z čeho vykecávat. Nepotřebuju to umět. Obejdu se i bez toho. Ale pořád jsem ta divná. Asi jen proto, že mám ještě důstojnost.
Co chci říct je, že tahle škola je zvenku tak naleštěná a dokonalá, až jsem se rozbrečela když mi máma řekla, že tam možná nebudu moct jít. Ale teď, když tam chodím, docela si přeju, abych šla jinam. Ale nepůjdu. Už jsem to začala. Pokusím se to dokončit.

Midnight of my Life

13. února 2016 v 0:24 | BibiTheDarkLord
Now, I am an intelligent (and depressed) piece of shit.

Wordcount: 656
IN ENGLISH


The Word Game

12. února 2016 v 22:49 | BibiTheDarkLord
I am a depressed piece of shit.


Počet slov: 621

Bibi dělá průzkum

12. února 2016 v 17:48 | BibiTheDarkLord |  Blah Blah
Hola!
Jak už je napsáno v minulém článku, mám dost rozepsaných povídek a sama se nemůžu rozhodnout, které se věnovat nejvíce. Mám chuť napsat je všechny najednou, ale to bohužel není tak lehký. V mém i vašem zájmu jsem se rohodla, že se budu soustředit vždy jen na jednu z nich. Nevíce asi EXO OT12 a taky I can't forget you u který už pracuju na lepší osnově, protože jsem zjistila, že ta, kterou už mám, je totální shitka a nemám šanci podle ní cokoliv napsat. První díl ale nechám už tak příšernej, jak je, a asi tam do toho nebude moc sedět, ale dělám, co můžu.

Takže, dám sem anketu a prosím hlasujte, ok?:D Nebo pocítíte hněv mého kocoura.

Rozepsané povídky

26. ledna 2016 v 15:53 | BibiTheDarkLord |  Blah Blah
Seznam mých rozepsaných povídek. Těch, které mám v plánu někdy dopsat.

CHAPTERS:

I can't forget you - BAP, BangHim

(zatím beze jména) - Moje vlastní kniha

I will prove myself to you - HP, OC/Draco

The Monster Chronicles - EXO, OT12

Try - BTS, OT7 (mainly vhope)

Když Snape potká vtip - SPN/HP , Snape/Gabe

ONE SHOTS:

(zatím beze jména) - SPN, I don't know the ship yet, Destiel?

Follow - BTS, JiHope

Když shipy bojují - BTS, Jikook, Vhope, (Namjin)

Kingdoms prequel - BTS, Namjin, kinda Jin/Jimin

(beze jména) - BTS, Yoonmin

We Felt the Fall

26. ledna 2016 v 15:29 | BibiTheDarkLord
Našla jsem na netu nějaký seznam písniček, podle kterých se prý dobře píšou povídky...tak jsem to zkusila. Jsem na tuhle docela dost hrdá. Ten přítomný čas mi dal docela zabrat, ale šlo to. Jestli se rozhodnete, že si to přečtete, doporučuju si k tomu pustit tu písničku, při které jsem to psala. Bacha, angst.


Fandom: Carry On (knížka od Rainbow Rowell)
Pairing: well DUHHH, Simon a Baz
Počet slov: 1047


In This World You Are The Only Thing That Makes Me Happy

26. ledna 2016 v 14:37 | BibiTheDarkLord
Neptejte se, nic nevím. Jenom to, že jsem plánovala to udělat mnohem delší. Tohle měl být takový úvod, ale co už.

Fandom: EXO
Pairing: Luhan/Minseok
Počet slov: 1058


The Monster Chronicles: We have a guest!

26. ledna 2016 v 13:55 | BibiTheDarkLord
První část. Je to dost krátký, ale jak už jsem říkala, chci toho sem hodit co nejvíc. Jestli budu psát dál (což doufám, že jo), další díly budou delší. Snad o dost. Anyway, here it is.

Počet slov: 657
Díl: 1.


The Monster Chronicles: Intro

26. ledna 2016 v 13:29 | BibiTheDarkLord
Už tak před...dvěma rokama jsem tohle chtěla zveřejnit na Helloween, ale pokaždé to nějak nevyšlo, no. Nevadí, stále to tu mám uložené a po trošce editování se to konečně dá aspoň číst! Mám na tohle strašně moc nápadů, ale nikdy nemám náladu je psát. To bude tím, že tohle je tak trošku crack a já jsem...no, opak cracku, takže tak no. (Nevěděla jsem, jak to pojmenovat a tohle mě jen tak napadlo)

Fandom: EXO OT12
Žánr: Halloween crack?
Pairings: Minseok/Luhan, Sehun/Suho, Tao/Kris, Baekhyun/Chanyeol, Kai/Kyungsoo, Lay/Chan
Počet slov: 2226

Když Snape potká vtip

26. ledna 2016 v 12:08 | BibiTheDarkLord
Povídka na prání Emmy. Zadala si dost vypatlaný slova. Není to celý, ale pochybuju, že to někdy dopíšu. Snad jo, docela se mi to líbí. Btw, psala jsem to ve škole.

Fandom: Supernatural/Harry Potter Crossover
Pairing: Gabriel/Snape, Gabriel/Sam
Počet slov: 948


I will prove myself to you

26. ledna 2016 v 12:02 | BibiTheDarkLord
Harry Potter OC...co víc k tomu říct. Asi jen to, že jsem to psala ve svojí Wattpad éře, tak to podle toho i vypadá.

Počet slov: 1085
Pairing: OC/ Draco
Fandom: Harry Potter


MY OWN

26. ledna 2016 v 11:48 | BibiTheDarkLord

Longer stuff
Random Story | First

Short stories and stuff
The Word Game | Hra se slovy


Random Story

26. ledna 2016 v 11:38 | BibiTheDarkLord
Je to total random. tenkrát jsem věděla, co píšu. Teď nemám tušení, co to jako má bejt, ale zatím to není tak špatný. Třeba mě později napadne, co s tím dál.

Žánr: asi z toho udělám scifi nebo tak nějak
Fandom: moje vlastní postavy atd.
Počet slov: 617