Catch them all! -2 (1/2)

18. října 2013 v 22:37 | Bibi |  Catch them all
Ahoooj lidí :D
Přináším vám další díl téhle divné a neidentifikovatelné povídky XD Ehm...Ehm...neberte to vážně! Myslím moje psaní...nejsem s ním spokojená a asi nikdy nebudu :D Snad se budu čase zlepšovat. Protože toto...-.-" Jinak...je to docela dlouhé a ještě k tomu je tenhle díl rozdělený na polovinu. Tahle je ta první. Já vim, já vím...dalo by se to napsat i na jeden, ale když mě to tak bavilo a neměla jsem chuť psát pvp :D takže se ho dočkáte až v druhé polovině -.- Jsem já to ale zlá a podlá ježibaba! :D Jinak sákriš lidi! :D Já potřebuju kritiku! Jinak budu stále plodit věci, jako je tohle. Kraviny -.-" :D

P.S.: Hihi :D Evil maknae KyuHyun XD

Pairing: Luhan/Tao - TaoHan
Varování: --
Věnování: Opět každému, komu se to bude líbit :D A každému, kdo bude tak hodný a zanechá komentář :3
Počet slov: 2724

Pokoušel jsem se znovu usnout, ale můj mozek mi to nedovolil. Nad čím sakra pořád přemýšlím? Možná nad tím co bude dál? Vždyť já ani nevim. No bezva! Teďka budu přemýšlet nad tím, proč přemýšlím. To je vopruz… Kašlu na to. Jdu se napít. Vstal jsem z postele a vydal jsem se ke dveřím. Úplně jsem zapomněl, že v pokoji spí Sehun a Kyungsoo.
"Lulu…" Pomaličku jsem se otočil směrem odkud Kyungsoo mluvil. Hned jak jsem ho uviděl, jak se převaluje ze strany na stranu, se mi ulevilo. Jenom se mu o mně zdá. To je milé. Potichu jsem se odplížil z pokoje a opatrně zavřel dveře, tak abych je nevzbudil. To by totiž bylo děsnýho řevu, kam to v noci chodím, když všichni spí a proč sakra nespím taky. Oddechl jsem si a opřel se zády o zeď. Zavřel jsem oči a snažil se vyčistit si hlavu. Momentálně jsem jí měl plnou Sehuna. Jak to bude dál? Už zase se ptám na tuhle debilní otázku.
"Jsem takovej idiot…" Počkat. Cože? To nevyšlo z mojí pusy. Já si o sobě přece nemyslím, že jsem idiot. Já jsem vážně borec! To teda jo! Otevřel jsem oči a rozhlédl se po chodbě. Nikdo tam nebyl. Možná jsem to řekl já…né to je blbost! Vydal jsem se do kuchyně, tam je přece cíl mé noční výpravy, ne? Ozývali se odtamtud hlasy a podivné zvuky. Jako když se něco rozbíjí. Zrychlil jsem krok a vtrhl do kuchyně, jak rychle to jenom šlo.
"Proboha! Tao co tady děláš?!" Všude po zemi byli střepy a Tao se to snažil uklidit.
"No…já…tak nějak se to rozbilo?" Povzdech jsem si a opatrně, abych si nešlápl na jeden ze střepů, jsem popošel blíž k Taovi.
"Samo?" Vybízel jsem ho pohledem, aby se přiznal, ale on se zvedl a rozhlédl se po zdevastované kuchyni.
"Rozbilo se to samo! Já…přísahám!" Chytil mě za ramena a třásl se mnou.
"Tao!" Pořád něco brblal a pořád semnou třásl.
"TAO!" Donutil jsem ho pustit mě a chytil jsem jeho obličej do dlaní. Je to takový děcko…horší než Sehun, ten se chová aspoň trochu dospěle…
"Zaprvé. TOHLE…" Pohodil jsem hlavou někam do neznáma, aby pochopil, že mluvím o kuchyni.
"…nazakecáš. Rozbil jsi všechny talíře a skleničky." Provinile se mi podíval do očí a potom zrudl.
"Omlouvám se…" Mírně jsem se pousmál a pustil jeho obličej.
"Mně se neomlouvej. Ale pomůžu ti to uklidit jinak nás Kyungsoo zabije oba!" Otřásl jsem se při představě naštvaného Kyungsooa. Když se naštve, je jako godzilla. Nic ho nezastaví a nic mu nezabrání v tom nás zabít. Ani manažeři. Tao na mě vyvalil oči.
"Vážně? Ty mi to pomůžeš uklidit?" Udiveně na mě zíral.
"No…jo. Stejně nemůžu spát. Jenom by mě zajímalo, jak se ti to povedlo všechno rozbít." Přešel jsem ke kuchyňské lince a sesunul pár střepů na hromádku.
"Ehm…já ani nevim. Prostě jsem se šel napít, a když jsem si vyndával skleničku, vypadlo ze skříňky několik dalších věci. Snažil jsem se je chytit, ale narazil jsem do druhý skříňky a z tý taky všechno vypadalo a-"
"Dobře! To stačí." Skočil jsem mu do řeči, protože tohle by bylo nadlouho. Pustili jsme se do práce. Je jedno jestli to uklidíme, ráno se stejně bude muset přiznat. U toho být nechci.
--
"JAKEJ KRETÉN?!" Vyletěl jsem do sedu a hlavou jsem se bouchl o postel nade mnou, jak jinak. Trochu jsem se zapotácel a neohrabaně se zvedl z postele. Ještě v pyžamu jsem vyběhl z pokoje a zamířil si to do kuchyně. Stál tam Kyungsoo a řval na pár kluků.
"Tao!" Všechny oči se upřely na praštěného mě, jak stojím jenom v pyžamu ve dveřích, a čekali, co ze mě vypadne.
"Teda…" Trochu jsem se uklidnil a přešel jsem k Taovi.
"…chci říct…něco Taovi. Prdon za vyrušení." Odtáhl jsem Taa ke dveřím.
"Vážně řekl prdon?" Slyšel jsem Krise říkat ještě předtím, než jsem za námi zabouchl dveře.
"Co se děje?" Vyhrkl a chytil se za tváře. Zhluboka jsem se nadechl a vražedně jsem se na něj podíval. Z očí mu sálaly obavy a jeho postoj byl jaksi…divný?
"Mohl by sis stoupnout jinak?"
"Ne. Ne, dokud mi neřekneš co se děje." Zmáčkl jsi tváře a našpulil pusu. Silou jsem ho donutil sundat si ruce z tváří a uchopil jsem ho za ně sám. Vyjeveně na mě civěl a čekal, co se stane dál. Hluboce jsem mu pohlédl do očí.
"Už ses přiznal?"
"Ne…ale přísahám, že hned jak tam vejdeme, to všechno vyklopím. A neboj, řeknu, že ty za to nemůžeš!" Vytřeštil jsem oči a pištivě vyjekl.
"Ne! To teda nepřísaháš!" Tao se snažil dostat z mého sevření.
"Ale jo! Přísahám, že to udělám!" Rukama mě tlačil do hrudi ve snaze odtáhnout se ode mě.
"Né, neuděláš!" Rukama jsem ho chytil kolem krku a přitáhl více k sobě.
"Udělám!" Podkopl jsem mu nohy a on spadl do mého objetí. Hádka ustala a nadvládu převzalo trapné ticho. Najednou Tao vykřikl. Zapištěl. Zařval. Zavrčel. Nazvěte si to, jak chcete. Pro mě to bylo vyrušení ze snění. Podíval jsem se na něj. Jak visí na mé ruce a očima směřuje ke dveřím do kuchyně. Ve dveřích stál Suho a Kris a koukali na nás velice pobaveně.
"Hah…to jsem ale rád, že jsme zjistili, kdo to byl!" Konec věty už nezněl tak pobaveně. Dostal jsem z toho tónu strach. Nesmím to dát najevo. Oni strach vycítí! Tao se stydlivě zachichotal a vymanil se z mého sevření. Ochotně jsem ho pustil. Kris si povzdechl a chytil ho za ruku.
"Achjo…Tao…co jsi to zase vyváděl?" Soucitně se na něj podíval a Tao zrudl ještě víc.
"Já…byla to nehoda! Luhan za nic nemůže!" Všechny oči se opět upřely na mě. Nepříjemná to situace.
"Kecá…" Myslím, že jsem celkem dobrý herec, ale vážně nechápu, proč jsem se do toho takhle zapletl. No, nevadí. Alespoň nemám čas myslet na Sehuna který jenom tak mimochodem stojí přímo přede mnou a zírá na mě. Ze dveří se vynořilo pár dalších kluků a všichni zase koukali na mě. Není to už divný? Jako…já vím, že jsem pěknej, ale až tolik že na mě musejí pořád zírat? K neuvěření. Nebo jsem tak moc zajímavý? Ano…to bude tím.
"Jak to myslíš?" Kris se ke mně až moc nebezpečně přiblížil a nejspíš se mě pokoušel zabít pohledem. Trapné.
"Tak, jak to říkám. Kecá." Od Taa se mi dostalo pohledu vo-co-go-voe a od ostatních jenom nezájem. Až na Suha. A Krise. A Kyungsooa. Achjo…proč je nás tu tolik?
"N-ne! T-to není pravda! Já to byl!" Tao se pokouší zachránit situaci. Ale sakra před čím?!
"Hey! Chceš se se mnou hádat o tom, kdo to byl? Proč si prostě nenecháš pomoct?" Tenhle kluk! Já ho jednou už…
"Protože to je správná věc." …zabiju! Správná věc?! ÁÁÁ já mu ještě ukážu, že by mě měl brát vážně! Chtěl jsem se na něj vrhnout, ale Kris mě chytil uprostřed náletu na Taovu hlavu.
"Ježiši! Je jedno kdo to byl. Prostě si to odnesete oba dva!" Suho se konečně vložil do rozhovoru, hádky nebo diskuze to je jedno. Rázem jsem se uklidnil a společně s Taem jsme vyděšeně zírali na Suha, který se nad námi tyčil jako démon pomsty. Vymanil jsem se z Krisova sevření a neohrabaně jsem si stoupnul vedle Taa. Oba dva jsme sklopili hlavu k podlaze, když nás Suho poučoval, že máme být více opatrní.
"Heh…ty máš co říkat. Sám děláš bordel všude, kde se dá." Asi jsem byl moc naivní, když jsem si myslel, že to neuslyší, protože se na mě okamžitě vrhl a dělal mi vořecha tak dlouho, dokud jsem se neomluvil. Nikdo nic nenamítal. Nikdo mě nepřišel zachránit. Proč se tady cítím pořád tak nechtěně?
"Tak co s nima uděláme? Za chvíli máme být ve studiu a já jsem ještě nesnídal." Náš malý Sehun je jediný kterému na mě záleží? Vážně? Suho mě konečně nechal na pokoji a znovu si založil ruce na hrudi.
"Nevím. To si ještě rozmyslím, ale rozhodně byste měli co nejdřív koupit nový nádobí."
"J-jo. Hned po nahrávání zajdeme do obchoďáku." Rozhodl jsem se mlčet a radši jsem se co nejrychleji odporoučel do pokoje.
--
Po nahrávání nám manažer dal hned dva dárky. Ten první byl nečekaný taneční trénink a ten druhý byl den volna a nová píseň. Všichni byli nadšení, že jsme konečně EXO a můžeme hlásat naše heslo "Jsme jeden. Jsme EXO!" Já zřejmě taky. Nebo jsem alespoň dělal, že jsem.
"Luhane! Kam si jako myslíš, že jdeš?"
"Pryč od tebe!"
"Jako proč?"
"Nevim. Asi…PROTOŽE MI ŘVEŠ DO UCHA!" Otočil jsem se na něj a počkal jsem si na reakci.
"No tak promiň no! Ale musíme jít do centra." Nečekané.
"Sakra. Já na to zapomněl. Musíme tam jít dneska?" Vykulil na mě oči.
"No to teda musíme! Vždyť nemáme z čeho jíst a navíc, kdybychom tam nešli dneska tak nás Suho zabije."
"Jako by nás nezabil i tak…" Rozešel jsem se pomalý krokem ven ze studia.
"A stejně! Zítra nacvičujeme novou píseň. Neměli bychom na to čas." Dohnal mě a nastavil rychlost své chůze tak, aby se shodovala s tou mojí.
"Achjo…to bude zase nuda…" Zíral jsem upřeně před sebe. Zato Tao se nepříjemně zavrtěl a malinko se zarazil.
"Neber to jako urážku. Bude to nuda!" Zastavili jsme se. Chvíli jsme na sebe zírali, ale vyrušil nás blesk foťáku nějakého novináře.
"Co tady děláte?" Chtěl jsem ho odtamtud vyhodit, ale on se nedal a za jeho zády se objevilo několik dalších lidí. Zaskočilo mě to. Sem většinou novináři nesmějí.
"Jdeme na schůzku se členy EXO-K." Roztomile se na mě usmála nějaká mladá blondýna. Vyměnili jsme si z Taem zmatené pohledy a znovu jsem promluvil na toho chlapa, co nás vyfotil.
"Tak běžte a nás nechte laskavě na pokoji." Oplatil jsem té ženě roztomilý úsměv, vzal jsem Taa za ruku a odvedl ho od nich co nejdál. Cestou jsem zaregistroval pár lidí, co si dělali poznámky a několikrát si nás i vyfotili. Tohle je tak otravné. Dneska na novináře a fanoušky nemám náladu.
Po chvíli jsme dorazili do obchodního domu. Neměl jsem moc náladu kupovat nádobí a to hlavně kvůli tomu, že jsem ho musel i platit, ale Taovi to očividně nevadilo a vesele hopsal mezi regály nějakého obchodu. Nemám takovéhle místa rád. Všude na stěnách trapný tapety a z každé police na mě zírají nechutně ozdobené porcelánové talíře a příbory. Cítím se tu jako nějaká stará babka v domácnosti. Kéž bych ráno držel hubu!
"Tahle lžíce je dokonalá!" Ve vteřině přeběhl celý odchod až k té "božské" lžíci, kterou si vyhlédl přes výlohu a kvůli které jsme sem šli. Kvůli jedné lžíci.
"Ne, není. Je děsná. Jestli tohle přineseme domů, tak si z nás budou dělat prdel a později nás stejně pošlou to vyměnit. Prostě vezmi tyhle bílý talíře a mizíme odsud." Neřekl jsem nic až tak strašnýho, ne? Protože jsem doufal, že tenhle výraz nikdy v životě neuvidím.
"Ale…ale…mě se to líbí…" Takže už asi vím, jak přemlouvá Krise, aby mu kupoval Gucci. Na mě to neplatí, Tao. Všichni víme, že Kris pro tebe má slabost, ale já ne. Mírně jsem se usmál.
"Je. To. Vážně. Hnusná. Lžíce." Nečekal jsem na něj a začal jsem diktovat prodavačce, co chci koupit. Tao mě zatahal za ruku.
"Gege! Prosím. Koupíme tohle nádobí." Druhou rukou ukazoval někam na vzdálenou polici. Na nějaký modře počmáraný žlutý talíře a bílý porcelánový skleničky. Přísahám. Tohle byla ta nejhnusnější věc, co jsem kdy viděl.
"Ne. Koupíme tohle a konec. A už přestaň." S ním je domluva jako s tříletým děckem. Možná že přeháním, ale nemám ho rád. Momentálně mě totiž sere tak, jako ještě nikdy.
"Ale já chci tohle!"
"To máš asi blbý…" Snažil jsem se ho ignorovat a zaplatil jsem účet. Byl jsem rád, že to máme za sebou. Tao se naštval a asi tak dvě minuty na mě nepromluvil. Celé dvě minuty jsem měl klid…než…
"Jsi zlý."
"Já vím. A hlavně podlý!" Se smíchem jsem se na něj otočil. Probodával mě pohledem a v mysli se mu určitě rodili myšlenky na mou vraždu. Když mi tohle došlo, zmocnil se mě strach. Přeci jen…umí wushu a Kris taky není zrovna bábovka. Musím se vytratit a to rychle.
"Ehm…co budeme teď dělat?"
"Na to jsem se chtěl zeptat já." Trapná chvíle ticha. Teď mám šanci.
"Tao? Mohl bys tu na mě chvíli počkat? Jenom si někam zajdu a hned jsem zpět."
"Co? Ale já tu nechci čekat! Půjdu s tebou!" Malinko jsem znervózněl, ale vážně jen malinko.
"Ne, neboj. Já jsem vážně hned zpět! Zajdu se jenom podívat po nějakém dárku pro babičku. Brzo bude mít narozeniny a zítra máme ten den volna…mohl bych zajet domů a dát jí ho." Naštvaně se posadil na lavičku před obchodem s hodinami a čuměl na jedny ve výloze.
"Dobře. Ale ať ti to netrvá moc dlouho!" Konečně volnost! Pomalinku jsem zacouval za roh. Otočil jsem se a- Ó můj bože! Bubble Tea! Urychleně jsem si koupil svou oblíbenou příchuť a vydal se opačný směrem, než byl Tao. Srknul jsem si lahodné pochoutky v kelímku a rozhlížel se všude kolem. Co mám tady takovou dobu dělat sám? V tuhle chvíli jsem si přál, aby tu semnou byl Sehun. Ten mi vždycky zvedne náladu. Proč jsem mu to udělal? Zavrhl jsem naše úžasné přátelství a teď jsem na všechno sám. Teda ne sám. Ale s partou dementních idiotů, kterým na mně stejně doopravdy nezáleží. Už jsem se skoro potopil do oceánu depresivních myšlenek v mé hlavě, ale najednou se v mém zorném poli objevila velice zajímavá věc. Obchod s pánskou módou! A dokonce je velice daleko od obchodu s Gucci. Tady mě rozhodně hledat nebude. Takže…jde se nakupovat!
--
Seděl jsem tam už alespoň hodinu a začínal jsem mít pocit, že nešel hledat dárek pro babičku, ale chtěl se mě zbavit. Možná jsem byl moc tvrdohlavý, ale to nádobí bylo naprosto nádherný. No nic…za to zaplatíš, Luhane! Těš se, až tě najdu! Však já ti dám, dělat si ze mě blázny! Vstal jsem z lavičky a vydal se směrem, kterým Luhan odešel. Netušil jsem, kde by mohl být. Tady se moc nevyznám, ale hodlal jsem využít své pozorovatelské schopnosti, abych ho vypátral. Hned za rohem - stánek s Bubble Tea. Tady se určitě zastavil. Šel jsem tedy dál tímhle směrem a došel jsem k nějakému obchodu s botami. Nahlédl jsem přes výlohu dovnitř. Tak strašně mě lákaly ty nádherný boty, ale do takového obchodu by Luhan nikdy nešel. Vyrazil jsem dál. Cestou jsem minul pár Gucci obchodů a vážně hezkých ozdobných věcí. Jenomže tohle všechno on nesnáší. Konečně! Obchod s pánskou módou! Jediný obchod, do kterého by Luhan dobrovolně vkročil v tomhle divném obchodním centru. Vešel jsem do obchodu a začal se tu rozhlížet. Pohled na tohle oblečení se mi nelíbil. S Luhanem máme naprosto odlišný styl. Nikde jsem ho neviděl, ale napadlo mě se podívat do kabinek.
--
Chtěl jsem si ho koupit. Tak pěkný tričko jsem už dlouho neviděl. Kluci, které míjím na ulicích, na své oblečení moc nedbají. To spíše holky, ale co je na tom špatného? Nic. Podíval jsem se na cenovku. Trochu mě to zaskočilo, ale nepřekvapilo. Za takovou nádheru si ani nemůžou účtovat míň. Rozhodl jsem se, že mi to za to stojí a šel jsem si ho vyzkoušet. Normálně bych vlezl do kabinky, oblíkl si ho a nakonec si ho i koupil. Ovšem kdyby mi do té kabinky někdo nevtrhl zrovna ve chvíli, kdy jsem na sobě neměl tričko.
"Áha!" Tao na mě ukazoval prstem a zabijáckým pohledem bombardoval můj obličej.
"Tak takhle ty vybíráš dárek babičce?"

"No…jo?" Překvapil mě. Nejspíš není tak jednoduchý se ho zbavit. No nic. Prostě si to tričko koupím a zapomenu všechny debilní chvíle s tímhle klukem. Je mi naprosto k ničemu! I když…možná mi k něčemu bude. Oblékl jsem se do svého oblečení a ignoroval jsem jeho udivený pohled, kterým mě skenoval. Prorazil jsem si přes něj cestu ven z kabinky a přešel jsem k pokladně. Před tím co ho čeká a nemine, jsem si ho chtěl ještě prověřit. Protože to, co mě právě napadlo je bláznivý a velice riskantní. Možná mi to i zničí život a kvůli tomu budu nucen odejít z EXO, ale to bych přežil. Už mnohokrát jsem si přál žít život jako dřív. Jenomže je tu i malá šance, že se můj život zlepší, a když ne alespoň si užiju nějakou srandu. Těm chytřejším z vás to možná už došlo a těm, co mi stále nerozumí…catch them all!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis<333 Karis<333 | Web | 17. března 2014 v 16:04 | Reagovat

děěěěělééééééééééj pííííííííííšš dááááááááááál :DDDDDD né fakt dělej-__-:D

2 Kláriška Kláriška | E-mail | 13. května 2016 v 0:30 | Reagovat

:D to bolo super....nezeby si to napisala tak pred 3 rokmi ale nevadi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama