"But I Hate You More"

28. května 2014 v 19:46 | Bibi
Okkkkkk...I'm soooo sorry TT.TT
Tohle jsem měla jeden den prostě naladu psát a vzniklo tohle. Nejspíš to bude mít i pár dalších dílů adt., ale vůbec jsem to neplánovala a zase nemám osnovu xDD Lol :DD Stane se :DD Ale už si zase začínám dělat čas na psaní :DD A začínám se do toho pomalu ZNOVU zažírat :DD Snad mě to jen tak nepustí :DD

Pairing: KaiSoo (Kai/Kyungsoo)
Varování: None ;) :DD Možná jenom to, že Kyungsoo je bitch..xDDD A moje sestra je píča :33 právě mi zkazila náladu takže teď možná budu taky trošku bitchy...-_-
Počet slov: tenhle díl máááá....1095
Věnování: Objednala si to kámoška...years agooo :DDD Už si to určo ani nepamatuje xDD :DDD



Zrovna jsme s Chanyeolem seděli venku před školou a dělili se o naší večerní svačinku, když k nám dolehl až moc známý zvuk, připomínající kraví bučení a motorovou pilu, který by se správně měl nazývat křik nebo řev. Už párkrát jsme pro to chtěli vymyslet jméno, ale zatím neúspěšně.
3…
"Už zase ten magor?"
2…
"Má jméno, Soo. Kris. Sám jsi mi tenkrát říkal, že k němu mám bejt milej."
1…
"No jo porát."
Zpoza kamenné zdi, u které jsme seděli, se vynořila obří postava a běžela přímo k nám. Ani jeden jsme si toho nevšímali. Bohužel věci jako tohle byli na našem denním pořádku. Kris, který od nás byl sotva metr, zakopl o kořen a své masivní tělo elegantním saltem hodil přímo před moje nohy.
"Kyungie!! Pomoc!"
Kousl jsem si svého krůtího sendviče a věnoval mladíkovi, který se mi plazil u nohou, otrávený pohled.
"Co zas."
"T-Tam! V učebně! Straší tam!" S Chanyeolem jsme si povzdechli a já jsem vstal. Příležitostně jsem ještě kopl ležícího pitomečka do stehna.
"Minule to byl rosomák na střeše, předminule zase obojživelný zombie, a ještě předtím jsi nám tady vykládal, že se tě snaží zotročit obří kuřecí noha. Myslíš, že ti to budeme věřit?"
Chanyeol beze slova vstal, pomohl mu na nohy a vyčítavě na mě pohlédl.
"Nech ho být Kyungsoo. Co když říká pravdu? Už jsem slyšel o tom, že v učebně chemie straší! Měli bychom to jít omrknout. Aspoň pro jednou mu můžeme věřit." Dlouhán si oprášil školní uniformu a s odporem se vzdálil od Chanyeola.
"Mluvil k tobě snad někdo? Já se tu bavím s Kyungiem. Mohl bys…já nevim třeba skočit pod vlak nebo něco? V tvé blízkosti se mi špatně dýchá."
"Vidíš? A tohle je přesně ten důvod proč ho nesnášim!"
"No tak Yeole. Prostě to ignoruj. Vždyť víš, že je trochu…ehm...od tý doby co jsme…ehm tamto…ehm…"
Na jeho tváři se objevilo pochopení, když si vzpomněl, co se ten den stalo.
"Ehm..jo. Jo, máš pravdu, budu to ignorovat."
Chvíli nikdo z nás nepromluvil, což bylo trochu zvláštní, vzhledem k tomu, že jsme to my tři a nehádali jsme se.
"To nechápu."
"Taky nemusíš."
"Ty zmlkni."
"Né, ty zmlkni víc!"
"Držte hubu oba dva."
Tyhle chvíle vážně obohacují můj život! Bez nich by přece stál za nic! A všichni tyhle hádky mi vážně zvedaj náladu! A já prostě všechny tyhle kretény děsně miluju! Dobře. Čas přestat lhát sám sobě.
Všechny oči v dosahu dvou metrů na mě zíraly.
"Fajn. Co se teda stalo?" Otočil jsem se za Krisem. Když se konečně vzpamatoval, rozhlédl se kolem, ztišil hlas a naklonil se ke mně ještě blíž. Což bylo víc než nepohodlné.
"Zapomněl jsem si v učebně chemie žvejku a tak jsem se tam vrátil, abych si jí mohl vzít, ale když-"
"Počkat. Cože jsi?"
"Teď ne Chanyeole." Přerušil jsem ho dřív, než začala další hádka.
"Ale no tak! Šel jsi tam jenom pro žvejku? Byla aspoň ještě zabalená, že jo,"
"Proč by měla bejt?" Po těhlech slovech jsem na něj zíral jako na totálního kokota a Chanyeol, Chanyeol takhle kouká pořád.
"Co je s váma?"
"A-Ale nic! Mluv dál!"
"Takže, když jsem tam přišel, byla tma. Nerozsvítil jsem si, protože mám lavici v první řadě. Už jsem byl skoro u lavice, když jsem slyšel nějaký divný zvuky ze zadní části učebny. Znělo to jako umírající slůně, nebo rodící velryba, chtěl jsem se tam podívat, ale když jsem udělal krok blíž, ohromně to něco zavrčelo a bylo slyšet divný šeptání, ale né jako když něco říkáš. Bylo v tom slyšet čiré zlo. A pak se z druhého rohu ozvalo divný zakňučení. Začalo to být hlasitější a hlasitější, a když jsem se zeptal, jestli tam někdo je, všechno utichlo. Chvíli bylo úplný ticho a pak mi něco děsně rychle proletělo kolem hlavy. Pak jsem utekl."
"To je všechno?" Chanyeol nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Jo. Nepřijde ti to snad dost děsivý ty přerostlá fredko?"
"Ty máš co říkat! Vypadáš jako třímetrová ropucha."
"Už to zase děláte." Oznámil jsem jim zpěvným hlasem a zamířil si to přímo k těm jeho strašidlům. Místo toho, aby šli se mnou, jenom stáli a zase na mě zírali. Bylo mi to jedno, hlavně, abych nemusel poslouchat ty jejich pitomý hádky. Po pěti minutách zírání se rozhodli mě následovat. Vešli jsme do chodby, ve které se nacházela učebna chemie. Škola byla už skoro prázdná. Většina dětí si zalezla do knihoven anebo šla na doučování. Cestou jsme nikoho nepotkali. Vešel jsem do třídy. Kris byl samozřejmě v těsné blízkosti za mnou. Chanyeol si držel odstup, ale dalo se říct, že na mě byli přilepení jako ta blbá žvejka na Krisově lavici. Viděl jsem jí až od dveří, bylo to dost nechutný. První ze všeho jsem rozsvítil. Ale to, co jsem viděl, bylo to poslední, co bych si vidět přál.
V jednou rohu místnosti seděl rozcapený Minseok a cpal se tunami sušenek a čokolád, zatím co v tom rohu druhém seděl v klubíčku Jongin a okusoval malý kousíček pendreku. Vypadalo to, jako by jsi ani nevšimli, že jsme tam.
"Ehm…kluci?" Tohle bylo až moc divný, na to, co Kris popisoval. Když se nad tím zamyslíte, docela to sedí. Minseok zvedl pohled ze svých sušenek a píval se na Chanyeola za mnou. Pak rychle vstal, vzal si svůj batoh a co nejvíc sladkostí, co mohl a utekl pryč. Jediná možnost jak zjistit, co se tu stalo, je Jongin.
Když si mě jmenovaný všiml, okamžitě vstal a snažil se najít únikovou cestu. Okno bylo asi tak dvacet metrů nad zemí, takže to nepřipadalo v úvahu a ve dveřích jsme stály my. Já, jako bůh pomsty a za mnou dva obří bodyguardi, kteří zatarasili jedinou únikovou cestu. Jongin očividně panikařil a vlezl si pod stůl. Pomalu jsem k němu došel a na tu lavici si sedl.
"Kim. Jong. Fucking. In."
Místností se rozléhalo tichoučké zakňučení.
"Zase ty. Kolikrát jsem ti už říkal, že mi nemáš lízt na oči? Měl by sis to už pamatovat."
"Proč si asi myslíš, že dřepím pod stolem? Mimochodem, rád tě vidím, Soo." Slezl jsem z lavice a vytáhl ho ven.
"Já tebe ne. Nesnáším tě. Chápeš?!" Kopl jsem do nejbližší židle a naštvaně jsem praštil do lavice. Všichni v místnosti malinko poskočili a Jongin ztuhl.
"Ale proč?" Povzdechl jsem si. Ani jsem nevěděl, proč ho nenávidím.
"Možná…instinkt?" Prudce jsem se otočil a vyšel ven z učebny.
"A ty!" Okřikl jsem Krise.
"Jestli za mnou ještě jednou přiběhneš, už tě fakt zabiju, jasný?!" Zabodl jsem do všech třech lidí vražedný pohled, ještě jednou se otočil na podpatku a odešel pryč.
"Woow. Co to do něj tak najednou vjelo?"
"…PMS?"


Lool :DD Ja nevim proč, ale tohle jak jsem si to teď četla mi taky přijde celkem vtipný xDD
But i Hate You More | NEXT
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | Web | 31. května 2014 v 17:06 | Reagovat

Looooooooool :D na tohle nejde říct nic jinýho :DDD je to supeer piš dál :)

2 Bibi Bibi | E-mail | Web | 1. června 2014 v 15:19 | Reagovat

[1]: Líbí se ti to, jo? :DD Dobráá..nakonec, objednala sis to, ne? :D Nebo to byl někdo jinej? :DD To neva... xD

3 Karis Karis | Web | 1. června 2014 v 18:58 | Reagovat

Nevím o tom :D

4 Kláriška Kláriška | E-mail | 11. května 2016 v 15:25 | Reagovat

Jee to je supeer :3 sice je to pisane asi tak pred dvoma rokmi takze ani nedufam ze bude pokracovanie ale aj tak je to super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama