Blind Fate

2. července 2014 v 17:16 | Bibi
Takže, tohle je taková depresivní věcička...Není to dlouhý, takže si to klidně (prosím :D) přečtěte. Teda jestli chcete. Začala jsem to psát...pff...už ani nevim kdy. Je to dlouho a mělo z toho vyjít asi něco víc, ale jak se znám, zase bych to posrala tak to nechám v takovýmhle stavu :DD To bude lepší :DD Trošičku jsem se tam stotožnila a tím co to jakože říká xDD :DDD Všechno to vyšlo z hloubi mé duše :DD Já vím, mám depresivní myšlenky :DD Ale co s tím nadělám :) Jak byla ta věta? "Lidé s největším úsměvem nejčastěji skrývají největší bolest." Takže...tak no.

Pairing: Tak mám to v EXO povídkách. Je to na EXO. :DD Jména tam nejsou :DD Můžete si vybrat :3
Varovnání: Angst? :DD Trošičku :DDD Možnáááá :DD
Počet slov: 384
Věnování: Nevím :/ Svýmu hrochoj :/



Není jednoduché překonat strach. A i když si myslíte, že je pryč, stále se schovává někde v zákoutí a čeká na pravý okamžik, kdy zasáhne. Já strach neměl. Neměl. Byl jsem si naprosto jistý tím, co dělám. Vše bylo podle plánu. Ale když si člověk uvědomí, co se opravdu děje. Když otevře oči a vidí to, co tu vždy bylo, ale dál si toho nevšímá, strach se vkrade do jeho mysli. Pomalu mu pohltí myšlenky a jediné, na co může myslet je konec. Konec všeho co znal, konec všeho, co se doposud zdálo dokonalé.
--
Nebyli jsme pár. Nebyli jsme ani kamarádi. Spíše něco mezi tím. Nějaká střední cesta, kterou jsme se rozhodli vydat. Nikdy jsme to ani neřešili. Byli jsme takoví, jací jsme vám připadali. Pro někoho jsme byli jen dobří kámoši, někdo nás bral jako pár, ale my sami jsme nevěděli, co chceme. Scházeli jsme se často, povídali si a někdy došlo i na něco víc, než jen přátelský skinship. Nebo mi to tak alespoň připadalo.
--
Každé ráno vstávat, i když už ti nezbývá síla každý den přežívat peklo, kterému se říká život. Nemít nejmenší naději na zlepšení, ale stále se snažit. Být si vědom budoucí prohry, ale jít dál. Nic není lehké, ale nesmíme ztratit víru. To je totiž často to jediné, co nám ještě zůstalo.
--
Každý den jsme si povídali. Každý den jsme se společně smáli a každý den jsme sdíleli lásku. Ať už to byla jakákoli láska. Byli jsme šťastní, lidé kolem nás byli šťastní. Všechno šlo hladce, jako po másle. Nikdy nenastaly žádné komplikace, nikdy jsme v životě neměli nějaký větší problém. A to je možná důvod toho, že když přišel, nevěděli jsme, jak se ho zbavit…
--
Vzpomínky. Vzpomínky na krásné chvíle, které jsme prožili. Ukazují nám, že jsme byli šťastní, že jsme měli věci, které už nemáme. Právě proto nám připadají tak bolestivé.
--
Když teď vzpomínám na to, co se stalo, musím se usmát. Tohle vážně nikdy nepochopím. Je to absurdní. Proč se to stalo? Kdyby jen ta jedna vzpomínka nechyběla, věděl bych to. Kdybych tam ten den byl, nemuselo se nic z toho stát. Ale minulost nelze změnit. Všechno se stalo z nějakého důvodu. A proto si s každou slzou, co mi stéká po tváři říkám…

"…čím sis zrovna ty zasloužil zemřít…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | Web | 2. července 2014 v 18:02 | Reagovat

Panebože!!! :D ty obrázky co máš v menu mě doháněj k absolutnímu šílenství!!!!! :D prostě i když to není k smíchu jsem se musela smát! A to kvůli  těm obrázkům :D omg :D jinak jak řekl jeden moudrý muž '' not this shit again'' :D jestli ještě jednou budeš mít depku postarám se o to abys jí už neměla( samozřejmě pokud jí nebudu mít taky) :DDDDDD

2 Bibi Bibi | Web | 2. července 2014 v 21:30 | Reagovat

[1]: Jááák myslíš :DD Dík, sis~ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama