I can't forget you - 1

9. června 2015 v 21:04 | BibiTheDarkLord
Hojte!!! :D Dneska jsem přidala trošišku "depresivní" článek a mrzí mě to a tak jsem si udělala svůj oblíbený zelený čajíček, projela rozepsaný povídky a narazila na tohle. Už jsem tady zveřejnila preview, ale pochybuju, že si to někdo pamatuje. Odkaz je v BAP povídkách :) No a v počítači mám osnovu na tuhle povídku. Jedinou osnovu, kterou mám hotovou a to je zázrak. Takže to budu psát, je to docela angst. Teda teď ne ale nebojte, bude. :D Budou tam ale i dobrý věci a myslím, že to je celkově povídka, co se mi bude dobře psát a vzhledem k tý osnově nebudu mít nouzi o nápady. Vlastně ten konec...má dva možný konce :D Takže až se to bude ke konci blížit, dám sem anketu a osud rozhodne protože vám tam nenapíšu pro co volíte. MUHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAH!!!!!! <3
Povídka by to měla být dlouhá, ale tenhle díl je krátkej. Chci jít koukat na Dračí doupě 1, co dneska dávaj a ještě se musím učit děják. :D Takže jsem to chtěla mít za sebou dokud mám náladu psát. Takže další díly budou pravděpodobně delší

pairing: Himchan/Yongguk
věnování: Jájájájájájájájájájájáá< *vůbec není narcis*
varování: he...he...hehe..heheheh...he
počet slov: 707

ENJOY AND IF YOU LIKE IT, LET ME KNOW!!! :3


"Hime! Kde sakra vězíš? Za chvíli jede bus a zrovna dneska bych fakt nerad přišel pozdě!"


"No jo, no jo. Klídek. Už jsem tady." Himchan seběhl schody do přízemí a bez dalšího slova společně se svým nejlepším kamarádem vyběhli z domu. Jeho uniforma měla na rukávu flek od pasty, to jak se ve spěchu snažil z pusy vypudit ten pach alkoholu ze včerejška. Kravatu měl povolenou a uzel tak nějak zvláštně uvázaný. Kalhoty pomačkané a košili nevyžehlenou. Moc toho nenaspal, a když se vracel domů, hned padl do postele a probudil se až deset minut před odjezdem jejich autobusu do školy. Jenomže byl pátek. A pátky jsou ty dny, kdy už je mu všechno jedno.


Na rozdíl od něj, jeho kamarád měl všechno oblečení pečlivě urovnané, kravatu perfektně uvázanou a bylo vidět, že si dal záležet i na svém účesu. Ještě aby ne. Byl poslední den školy. Byl to poslední den, kdy si oblékne uniformu a usedne do své lavice vedle Himchana. Chtěl na ten den být připravený a chtěl, aby ten den byl nezapomenutelný. I když plánoval, že budou dělat něco tak suprového, že na to nikdy nezapomene, věděl, že by nedokázal zapomenout cokoliv, co se týkalo Himchana. Prostě nevěřil, že by toho mohl být schopný.

Sprintem oběhli roh na konci bloku a už jim zbývalo jen pár metrů, než doběhli na zastávku. Autobus tam už byl, ale byla fronta, takže v klidu mohli nastoupit. Oba byli udýchaní a tak stále nepadlo žádné slovo. Až když si našli místa vzadu a autobus se bezpečnou rychlostí rozjel směr střední škola, Himchan promluvil.


"Takže, dneska je poslední den, co?" Seděli vedle sebe a jeho kamarád se díval z okýnka zatímco Himchan ho loktem šťouchl do ramene. "No tak. Mluv se mnou přece. Vždyť jsme ten autobus stihli. Nic se nestalo, všechno je cajk." Stále se mu nedostalo odpovědi. Odmlčel se tedy a rozhodl se počkat, až jeho společník trošku vychladne. To se však nestalo v nejbližších dvaceti minutách, a když vystoupili z autobusu, Himchan ho ztratil z dohledu a ať ho hledal, jak chtěl, nenašel ho a tak se vydal do třídy sám.

Vstoupil do místnosti a první, čeho si všiml, byl pečlivě složený kus papíru na jeho lavici. Byl to žlutý papír, pravděpodobně vytržený ze školního sešitu. Položil si tašku a rozhlédl se. V zadu ve třídě byla skupinka holek. "Hey," zavolal na ně Himchan a jedna z nich - měla dlouhé blond vlasy- se otočila a kysele se na něj podívala. "Co chceš?" Přejela po něm svým pohledem a podle jejího výrazu se jí nelíbilo to, co vidí. Himchan dneska nevypadal nějak slavně. Možná ani nepoznala, že to je on. "Neviděla jste některá Guka?" "Ne," odsekla zase jiná z nich. Himchan se k nim otočil zády a dělal, že neslyší, jak ho začali pomlouvat. Byl populární, hezký. Hodně lidí ho nemá rádo, to dá rozum. Vzal do ruky ten žlutý papír a otevřel ho.


Drahý Himchane,

Dnes je poslední den školy a já ti už hodně dlouho chtěla něco říct. Neměla jsem odvahu ti to říct osobně a tak ti píšu tenhle dopis. Už od prvního okamžiku, kdy jsi na mě promluvil, ses mi líbil. Jsi milý, hezký a chytrý. Doufám, že se i někdy budeme vídat. Ve škole tě už neuvidím, protože každý půjdeme na jinou vysokou školu, ale možná bych se za tebou mohla přijít podívat. Hrozně ráda si s tebou popovídám. Tenhle dopis ti možná bude připadat směšný, ale pro mě je důležité se nějak vyjádřit. Mám tě ráda. Bohužel ti nemohu říct své jméno. A i kdybych mohla, pochybuji, že bys věděl, kdo jsem. Přeju ti tedy hodně úspěchu do života, a abys byl šťastný. Popřála bych ti osobně, ale dnes bohužel nepřijdu do školy. Poprosila jsem kamarádku, aby ti to dala.
S láskou, tvoje tajná ctitelka. <3


"No super. Kdo to asi je? To je fuk, musím najít Guka a omluvit se mu, jinak na mě nepromluví." Když vycházel ze třídy, ještě zaslechl tu blond holku něco hlasitě říkat. "Takže pan dokonalý se nám konečně zbláznil! Nikdo s ním nechce mluvit a tak mluví sám se sebou. Hey Naeun! Tvůj táta je psychiatr, že jo? Možná bys mu u něj měla domluvit sezení!" A všechny ty nány vybuchly v hlasitý záchvat smíchu.

| NEXT
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 9. června 2015 v 21:13 | Reagovat

Shit. My píšeme huh?!
Omg. Doufám, že další díl bude brzo. Kkk líbilo se mi to a chci toho hodně moc napsat, ale musím se učit. Chci max 2 :DDD
Hey gurl. Piš víc :33

2 BibiTheDarkLord BibiTheDarkLord | Web | 9. června 2015 v 21:30 | Reagovat

[1]: jojo...píšem :DD jak tě znám, neměla jsem tě rušit s povídkou :DDD potřebuješ si to natlouct do hlavy :DDD Bubu se snažit psát víc :) Teď mám hodně věcí v plánu...to víš :D Suchy, Terka, Týna a Lukáš :D pořád mě ruší od věcí, co musím udělat :DD Ale o prázdninách se do toho pustím :D Snad budu mít tu správnou náladu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama