Hola, bitches! :D
Nevěděla jsem, jak to pojmenovat, protože je to krátký a nic moc se tam nestalo. Nic názvuhodného. (Jojo, Bibi. Klidně si dál vymýšlej svoje vlastní slova, to je v pohodě.) No tak tohle je další text založený na takový tý appce 'Writing Prompts'. Jop, je půl čtvrtý ráno a já píšu tohle. Mám úžasnej život, o tom se budu hádat.
Okey, peace out, bitches! ;]
Writing Prompt no. 2
"You are walking home from work when something hits you from behind."
Počet slov: 829
Ještě nikdy jsem nešla takhle pozdě domů. Většinou jsem v práci končila kolem šesté, ale dneska jsem musela výjimečně zůstat v práci déle. Nějaký idiot z kanceláří dal ráno výpověď a všechna jeho práce padla na mě. Byla jsem naštvaná. A kdo by nebyl, když ho v práci zdrží o čtyři hodiny déle? Rázně jsem si to mířila ke svému autu. Řídím černého forda. Už zbývalo jen pár metrů a byla bych nasedla do auta, ale z ničeho nic jsem cítila úder do hlavy. Ani tak moc to nebolelo, ale bylo mi hned jasné, že po mě někdo něco naschvál hodil. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Stála jsem uprostřed parkoviště a jediné místo, kam se mohl útočník schovat, bylo za velkou dodávkou po mé levici. Ještě jsem se ohlédla, abych zjistila, co to po mě hodil. Na zemi ležela prázdná plechovka od redbullu. Se znechucením jsem obešla dodávku a za ní stál ten idiot, co dneska dal výpověď. Poznala jsme ho, protože z toho udělal děsnou scénu. Mluvilo se o tom v celé budově až do večera.
"Co sakra chceš?" Byla jsem hrozně naštvaná a ne jen proto, že na mě doma čekaly děti, ale protože nesnáším nepředvídatelné události. Naprosto jsem nechápala, o co mu jde a to mě neuvěřitelně vyvádělo z míry.
"Taky tě rád vidím, Suzane." Darovala jsem mu svůj nejznechucenější pohled, ale on se jen ušklíbl a opřel se zády o dodávku.
"Neodpověděl jsi mi." Snažila jsem se nedat mu najevo, jak mě zaskočilo, že zná mé jméno, ale i tak jsem omylem ztratila rovnováhu na vysokých podpatcích a musela jsem se chytit za zrcátko auta.
"Potřebuju s tebou o něčem mluvit," řekl a čekal na odpověď.
"No tak mluv." Znovu se ušklíbl. Tahle situace se mi čím dál tím víc nelíbila.
"Tady to, bohužel, nepůjde. Chtělo by to soukromí. Potřebuju s tebou rozebrat jedno velice důležité téma. Týká se to hlavně tebe, ale neznám člověka, kdo by ti o tom mohl říct víc, než já." Nevěřila jsem vlastním uším.
"Víš, jak to z mého pohledu vypadá? Naposledy jsem tě viděla, když jsi řval na mýho šéfa, že je kretén a teď po mě házíš plechovky na opuštěným parkovišti a nabízíš mi abych s tebou někam šla, jak ty říkáš, do soukromí. Jak si mám asi myslet, že jsi normální? A teď když mě omluvíš jedu domů a přeju si, abys mě nechal na pokoji." Otočila jsem se a nebýt těch zatracených podpatků, už bych byla pryč.
"Počkej! Vem si aspoň tohle." Dohonil mě a do ruky mi strčil papírek. Jen jsem se na něj zamračila a nasedla do auta. Papírek jsem, aniž bych se na něj podívala, strčila do kabelky a bez ohlédnutí jsem vycouvala z parkoviště.
Domů jsem dorazila za dvacet minut a za tu dobu jsem stihla trošku vychladnout. Tenhle chlap mě vážně naštval. Jak si vůbec dovoluje něco takového udělat?
Děti usnuly na pohovce a já se neobtěžovala je odnášet do postelí. Zítra je sobota, takže žádná škola. Jen jsem je přikryla dekou a šla si sama lehnout.
--
Ráno mě probudil Ben, můj syn, s tím, že ho musím odvést na fotbalový trénink. Zapsala jsem ho na fotbal tak před týdnem a od té doby je tak nadšený, že skoro nemluví o ničem jiném. Annie mu slíbila, že se na jeho první trénink chce jít podívat a tak jsem je tam oba musela odvést. Nikdy bych je tam nenechala samotné, ale musela jsem ten den něco zařídit na úřadě a tak jsem poprosila kamarádku Katy, aby je pohlídala. Katy je do fotbalu blázen a souhlasila.
To odpoledne jsem hledala klíče od auta a v kabelce jsem narazila na podezřelý kus papíru. Chvilku jsem na něj zírala, protože jsem si nemohla vzpomenout, jak jsem k němu přišla. Pak mi to došlo. Zaváhala jsem, ale nakonec jsem papírek otevřela.
Henry Michaelson, předseda spolku PNÚ, Vás s radostí zve na první sjezd lovců a pozorovatelů z celého světa. Akce se koná 15. května.
Četla jsem to znova a znova, ale ať jsem se snažila sebevíc, nedávalo mi to smysl. Co je PNÚ? Je Henry ten chlap ze včera? Lovců čeho? A je tu napsané, že se akce koná 15.5, ale kde tu není. Tohle musí být celé jen nějaký vtip. Otočila jsem papírek a z druhé strany byl další nápis, který jsem tam předtím neviděla.
Pro Suzane Jane Morallovou.
Na tvé otázky najdeš odpověď, jestliže zavoláš na tohle číslo:
0458762
Bylo to všechno nějak podezřelé a pořád jsem nechápala, co nějaký sraz lovců má co společného se mnou. Co by vegetariánka, jako jsem já, dělala mezi lovci? Určitě bych byla vítaná v kolektivu. Musela jsme se tomu zasmát. Ani to číslo nevypadalo, jako opravdové číslo. Jen nějaký vtip. Ten Henry má stejně nějaké problémy s hlavou. Proč by jinak házel na lidi plechovky? Stejně jsem se nemohla donutit vyhodit ten lístek a tak jsem ho připevnila magnetem na ledničku a po chvíli jsem už s dětmi seděla v autě směr fotbalové hřiště.
P.S.: Nope, nedává to smysl ani mě, ale hey! Vypila jsem tak dva litry kafe a žerou mě komáři, co jste čekali, že ze mě vypadne.
PREVIOUS |NEXT






