Whiskey

14. srpna 2015 v 13:16 | BibiTheDarkLord
Konečně jsme s Karis taky něco dopsaly...je to s náma hrozný :D Vždycky něco začneme a nakonec se na to vykašleme...Ale tentokrát ne! :D Tentokrát jsme to zvládly :D Oh, jsme na nás velice hrdá :DDD Neměli jsme to vůbec naplánovaný, jen jsme psaly...a psaly...a psaly. Moc jsme toho ale nenapsaly :DDD Na to, jak dlouho nám to trvalo je to celek krátký. (No, nevím, co si o tom myslí Karis, ale podle mě jo.) Já jsem kurzívou a Karis normálně :) Enjoy.

počet slov: 1505
pairing: VHOPE (J-Hope/V)




" Nejsem si jistý, jestli by to měli dělat.," zamumlal Hoseok a podrbal se za krkem.
" Ale bude to fajn," našpulil rty Taehyung a zamračil se na staršího. Nechápal proč je najednou takový. Vždycky byl pro každou legraci, žertík a kdykoliv si mohl z někoho vystřelit, tak jako by se objevilo jeho další já. Ještě více energické a ještě více veselé.
" Co ty víš, může z toho být pěkný problém," řekl pochybovačně a otočil se k mladšímu zády. Vytáhl mobil z kapsy a zapojil do něj sluchátka.
" Proč si najednou tak vážný?" protočil očima Taehyung a šel za ním.
" Nejsem vážný. Jen vím, kde přestat," odpověděl mu Hoseok a odešel pryč. Sedl si do lavice a dal si sluchátka do uší.

Taehyung slyšel silný rytmus bas, když si jeho kamarád pustil hudbu. Věděl, že nemá cenu se s ním hádat nebo ho do něčeho nutit. Hoseok nebyl ten typ člověka, co se nechá ukecat do věcí, který nechce dělat. Proto jen povzdechl a vydal se za ostatními. Nacházeli se v parku, a protože bylo už něco kolem jedenácti, pravděpodobně měli celý park pro sebe. V tak malém městě jste těžko potkali živáčka i ve dne.
"Nevypadá na to, žes ho ukecal," řekl zakrslý brunet, když se k nim přidal Taehyung.
"Protože neukecal, idiote," odsekl Tae a sebral ze země jednu petardu. Nikdo dál nic neříkal a všichni od něj pěkný kus odstoupili, aby ji mohl zapálit. Taehyung z kapsy vytáhl svůj zapalovač a škrtnul s ním. Ovšem ještě předtím, než plamínek stihl ožehnout provázek od petardy, někdo ho chytil za ruku.
"Počkej!" Byl to Hoseok. Už neměl v uších sluchátka a vyplašeně se díval směrem ke křoví nedaleko jejich skupinky.
"Proč? Kam zase zíráš?"
"Někdo tam je," odpověděl Hoseok a pustil Taeho ruku.

" Cože?" podíval se na něj Taehyung s tím výrazem jako - co to tady meleš za shity? - a pak jen zakroutil hlavou. "Chceš se přidat?" zazubil se.
"Fakt. Někdo tam je…Ne. Nechci. Už jsem ti to jednou říkal," zamračil se Hoseok a dál se díval na křoví, ve kterém před chvílí viděl obrys nějaké postavy. Už byla tma, takže ji nemohl vidět do tváře. I tak by ji nejspíše nepoznal. I když to bylo maličké město, znal zde jen pár lidí. Jen těch pár lidí, kteří žili v stejné ulici jako on. Neznal se s nimi. Jen dokázal říct, jestli ten obličej poznává anebo ne. Bavil se zde jen se svými kamarády, kteří měli občas až moc ztřeštěné nápady. Ne, že by mu to nějak vadilo, ale hrát si s petardami v jedenáct večer v parku, kde můžou kdecos podpálit, ještě ke všemu s Taeho šikovností, je docela pitomost.

"Já nikoho nevidím," podotkl jeden z mladíků. Chvíli bylo ticho a všichni zírali do keře. Nakonec se jeden z nich rozhodl to jít prozkoumat.
"Máte někdo baterku, nebo něco?"
"Ty tam jako vážně chceš jít?"
"Jo, jako vážně."
"Co když to je nějakej úchyl?"
"Myslíš, že se neubráním nějakýmu nadrženýmu staříkovi?"
"Co když to není úchyl? Co když je to nějaká příšera!"
"Ses posral ne?" Chvíli bylo zase ticho, a když nenašli baterku, nakonec se rozhodli, že si posvítí mobilem.
"Name? Jsi si vážně jistej?," ujišťoval se znovu Taehyung.
"Drž už hubu," odpověděl jednoduše Namjoon a odešel, s mobilem namířeným před sebe, směrem k tomu osudnému keři.

Šel pomalu, kdykoliv připravený s hlasitým křikem utéct a ještě do toho hystericky mávat rukama.
" Buď opatrný," řekl někdo ze zbylých šesti chlapců. Namjoon na to neodpověděl a pokračoval v chůzi.
Když došel až k tomu osudnému keři tak se zastavil, nahlas vydechl a ještě do plic nabral tolik potřebný kyslík.
" Je tam někdo?" řekl důrazně k tomu prokletému keři. Když se mu nedostalo žádné odpovědi tak si posvítil mobilem více na keř a udělal jeden váhavý krok blíž. Nebál se, to v žádném případě!
" Haló? Je tam teda někdo? Radím ti, abys vylezla, ty prapodivná příšero. Děsíš mi ženu," řekl směrem ke keři.
" Nejsem tvá žena!" zakřičel vysoký brunet a dupnul si nožkou.
Namjoon se tomu jen zasmál a udělal další krok.
Když se nezdálo, že by se v okolí keře něco pohnulo, tedy kromě šesti chlapců, kteří nervózně přešlapovali několik metrů za Namjoonovými zády, hlasitě se zasmál.
" Bacha, může to být holub", z hlasu poznal, že promluvil Jimin.
"Holubi jsou úplně totálně úžasný," odporoval mu hlas, který na sto procent patřil Taehyungovi, který byl známý svou láskou k holubům.

"Hele kluci, někoho jsem tam v tom pitomým keři viděl a žádnej posranej holub to nebyl," odporoval Hoseok a sám se vydal ke keři. Když, stejně tak, jako Namjoon, nic neviděl, vlezl dovnitř.

" Au!" vypískl Hoseok a vyskočil z keře, když pocítil palčivou bolest na svém levém zápěstí.
" Co se děje?" vykřikl Seokjin hystericky a obmotal své tělo kolem Jungkooka, toho nejmladšího chlapce tady, který zatím nevydal ani hlásku. Jen se na nejstaršího podíval a protočil očima.
" Mám hlad," řekl po chvíli Yoongi, který jakoby ignoroval Hoseokovo hlasité nadávání a Namjoonův hlas, který něco říkal, ale nebylo mu rozumět a Seokjinovy stížnosti na svět plný nebezpečí a děsivých věcí.
" Mizíme," řekl Hoseok když vylezl z keře.
" Byl to nějaký vzteklý pes, kterému Hobík šlápl na ocas a on ho kousl," řekl pobaveně Namjoon.
" Debile, řekl jsem, že o tom nemáš mluvit," zasyčel Hoseok a trochu si povzdechl. Bolelo to, ale nechtěl dát nic znát. Kdyby mu tam ten debil Namjoon alespoň posvítil, ale ono ne. Musel tam jít poslepu. Zvlášť když v takové tmě hovno viděl.
" Kluci, já jdu domů. Mám vážně hlad," řekl znova Yoongi a pak ještě něco zavrčel, ale tomu nemohl rozumět ani on sám.
" Počkej na mě, jdu taky…jen co se mě Seokjin pustí", řekl Jungkook a pobaveně sledoval vyděšeného Seokjina, který nevypadal, že by se měl v plánu pustit Jungkooka. Nohy měl obmotané kolem jeho pasu a ruce měl kolem jeho krku. Vypadal jako přerostlá koala.
" Jdeme všichni," řekl Namjoon a vzal si Seokjina od Jungkooka.
" Jdeme, má ženo," zasmál se a táhl ho směrem k části města, kde oba dva bydleli.
Během chvíle tam stál Taehyung sám. Nevěřil. Nevěřil, že i Hoseok ho tam nechá samotného s petardou v ruce. Bydleli stejným směrem, jen v jiné ulici. Odhodil petardu na zem a šel směr jeho dům.
" Hoseoku? Co tady děláš?" zeptal se překvapeně a snad i nadskočil leknutím, když rozpoznal osobu sedící na lavičce.
" Sedím," odpověděl mu jednoduše Hoseok a ani k němu nezvedl svůj pohled.
" Myslel jsem, že jsi šel domů," řekl Taehyung a posadil se vedle něj.
"Taky jsem si to myslel," ušklíbl se Hoseok. Tak nějak se nechápal. Odcházel spolu s ostatními, jen odmítl jít s nimi na jídlo a pak skončil tady. Se zakrváceným zápěstím a smíšenými myšlenkami.
" Jsi v pořádku?" zeptal se po několikaminutovém tichu Taehyung.
" Neměl bych?"
" Poslední dobou se chováš zvláštně," konstatoval Tae a skenoval jeho obličej očima. Jako by si ho chtěl navždy vyrýt do paměti.
" Možná," zasmál se potichu Hoseok a nahnul se k Taeho obličeji. Ten jen lehce vyděšeně koukal. Nebyl zvyklý na to, že jejich obličeje byli u sebe tak blízko.
" H-hobi?" vykoktal Taehyung nervózně a chtěl se odsunout, ale zabránilo mu v tom opěrátko na ruku, které se nacházelo na lavičce.
" Ano?" zašeptal Hoseok a díval se mladšímu zpříma do očí.
" K-krvácíš," vykoktal Taehyung a chytil jeho zakrvácenou dlaň.
" No a co," zamumlal Hoseok. Taehyung zkazil jeho plány. Kdy se mu zase naskytne takováhle příležitost?
" To není no a co, pojď, dělej!" křikl rozrušeně Tae a vytáhl ho na nohy.

Musel ho skoro až nutit, aby se nechal odvést domů. Hoseokovi rodiče často nejsou doma a tohle byl zrovna jeden z těch víkendů, kdy měl byt celý pro sebe.
"Musím ti to vyčistit, počkej tady," poručil mu Taehyung a odešel do kuchyně hledat nějaký alkohol. A jak očekával, ve dveřích lednice byla poloprázdná láhev osmašedesáti procentní whisky. Ještě někde sebral kapesník a z lékárničky obvaz a vrátil se zpátky do ložnice za Hoseokem.
"Jsi si jistý, že nechceš do nemocnice?"
"Nechci, je to jen škrábnutí."
"Ne, to teda není," odpověděl podrážděně Tae. Naštvalo ho, že na sebe Hoseok nedává větší pozor. Naštvaně ho chytil za zápěstí a začal zkoumat jeho zraněnou dlaň.
"Máš to docela hluboký." Hoseok neodpověděl a tak mu ránu jemně ošetřil. Jenže Tae je tak trochu pako a v tu dobu, co Hoseokovi obvázal ruku, už v lahvi nezbylo skoro nic. Tae držel Hoseokovu ruku i když už dávno nemusel a zvedl pohled k obyčeji jeho kamaráda.
"Co na mě tak zíráš," zašeptal Tae. Hoseok jakoby se probral ze snu a smutně se na něho usmál.
"Já jenom…už ti někdy někdo řekl, jak nádhernej jsi?"
"A-asi ne." Tae zčervenal.
"Cute," poznamenal Hoseok a Taehyung se ještě nikdy necítil tak trapně. Ale rozhodně nehodlal uhnout, když se k němu Hoseok nahnul a věnoval mu lehký polibek.
"Chceš dopít tu whisky?" Tae se zhluboka nadechl, jakoby rozdýchával šok (vlastně jo, to dělal).

"Že váháš."

KONEC
:D
Tu smut scénu, co následuje, jsme se rozhodly ponechat vaší bujné fantazii, protože jsem už musela domů, jinak by Karis dostala od mámy klackem do hlavy :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama