Už ani jméno pro článek nevymyslím

24. února 2016 v 20:58 | BibiTheDarkLord
Jsem bezcenná, zapomenutá, nedokonalá, ubohá lidská bytost. Není na mě ani jedna věc, kterou nemá jakákoliv tuctová existence v tomhle světě. Tím myslím mezi lidmi, samozřejmě. Jsem jedna z miliardy. Jedna z davu. Šedá postava v pozadí anime a animáků, u které nestojí za to ani namalovat obličej. Jen šedý, neúplný obrys. Existuju jen do počtu, aby tam nebylo prázdno. "Přidej tam ještě něco do pozadí, aby to tam nebylo jen tak bílý," povídá učitelka na estetiku. Fuck you. Chci to tam mít jen tak bílý. Jestli chceš vidět nějaký random lidi, rozhlídni se kolem sebe a nech mou kreativní mysl na pokoji.

Heh, víte, co je jediná věc, která mě ještě pořád drří na škole? Vážně, měla jsem už miliony příležitostí odejít, ale pokaždé jsem zůstala. Ráda si říkám, že to je pro to, aby mě vzali na dobrou vysokou, našla si dobrou práci a mohla pomáhat lidem. Zní to docela pěkně. A jako výmluva mamce to stačí. Ale není to pravda. Jasně, je to taky jeden z důvodů, ale spíš něco jako bonus. Doopravdy tam chodím už jenom proto, že chci vyhrát. Chci to dokázat. Mučím se u toho, mám pocit, že každou vteřinu prostě padnu na zem a umřu. Že už to prostě nezvládnu. Fyzicky jsem naprosto v pohodě, ale moje duševní zdraví...no, tím už si nejsem tak jistá. Další věc je, že jsem si konečně něco uvědomila. Po pitomým půl roce mikonečně došlo, že tam nechodím kvůli tomu, abych se s těma kokotama bavila, ale kvůli vzdělání. Kvůli tomu tam jsem.
Prvních pár dní to bylo fajn, protože jsem se tam najednou cítila mnohem lépe. Pořád ne dobře, ale lépe. Potom se to zhoršilo. Není to vůbec lehký. Tahle škola není o tom, že tam budete chodit, psát testy, učit se na zkoušení...no, to taky. Ale hlavní téma té školy je okecávání. Učitelka vám sice může dát nulu z patnácti bodů za vyrušování v hodině (nemám energii na vysvětlování bodového systému této pochybné instituce, ale věřte mi, je to BIG DEAL), ale co na tom, že převrhne lavici, stoupne si na ní a začne chraplavým hlasem zpívat Landovy písničky o hodině angličtiny (to se stalo - nekecám)? Co na tom, že na jiné škole by za to měl aspoň napomenutí. Tam to chodí jinak. Po hodině šel za učitelkou a ona mu ty body vymyzala. Co já vím, co jí řekl. To, co vím, je, že podobný incidenty se tady dějí běžně. Dělají to všichni. Máš průser? Běž za účou, ožeň se snobským titulem svého tatínka nebo maminky a oni ti to nakonec s klidem odpustí. Ať už uděláš cokoliv.
Ani by mi to tak nevadilo, kdyby se mě to osobně netýkalo. Hele, já vím, že možná takhle to v životě chodí (I když mám pocit, že to je kec), ale proč k takovýmhle věcem nutí i mě? Proč já jsem ta divná, když se nevykecám ze špatný písemky? Prostě si přiznám, že jsem se to neučila a že si to zasloužím. O hodinách se chovám slušně, sedím ve předu, dávám pozor, dělám úkoly, učím se. Nemám se ani z čeho vykecávat. Nepotřebuju to umět. Obejdu se i bez toho. Ale pořád jsem ta divná. Asi jen proto, že mám ještě důstojnost.
Co chci říct je, že tahle škola je zvenku tak naleštěná a dokonalá, až jsem se rozbrečela když mi máma řekla, že tam možná nebudu moct jít. Ale teď, když tam chodím, docela si přeju, abych šla jinam. Ale nepůjdu. Už jsem to začala. Pokusím se to dokončit.

Fuck it, jdu brečet.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | Web | 18. dubna 2016 v 14:53 | Reagovat

Ahoj, můžu ti s jistotou říct, že ty nejsi jen do počtu, podle toho co jsi napsala, si až moc uvědomuješ, že něco není v pořádku. Díky tvému uvědomění právě že nejsi tuctová osoba.  Hlavně se nevzdávej, jsi určitě silná osobnost, dokázala sis určit svůj cíl, uvědomit si, proč i přes to trápení zůstáváš a bojuješ dál. Když se budeš snažit, určitě vyhraješ svoji odměnu, budeš silnější a ještě lepší než si teď. Nevzdávej to. To co vidíš kolem sebe, ber jako varováni, či příklad, jaká být nechceš. Můžeš se cítit skvěle za to, jak si jiná, protože to je to nejlepší.
Když jdu davem, prohlížím si lidi. Je jich tolik, a mnoho z nich mají v očích prázdno. Žádný vyšší cíl, jen žít a umřít. Občas ubllížit někomu, kdo se mu nezdá, využívat lidi, pomlouvat, a všechny tyhle tak obvyklé a přesto nepěkné věci. Ale nejsou takoví všichni, je skvělý pocit narazit pak na člověka, který vyčnívá. Jiskrou v očích, úsměvem, nebo jen myšlenkami. Je skvělé být prostě ten, kdo nezapadá, protože díky tomu jsi. Nepotřebuješ mít kolem sebe tísíce přátel, kteří ti rozumí, stačí jen někdo speciální a ten se  jednou ukáže :-) Buď silná, držím ti palce.

2 Bibi Bibi | 21. dubna 2016 v 17:27 | Reagovat

[1]: moc si tvého komentáře vážím <3 máš asi pravdu, je lepší být jiná. I když na škole je vyčnívat v podstatě sebevražda, ale později v životě by to spíš mohla být výhoda. Být podstiva a zároveň cílevědomá.:)

3 Michiko Michiko | 22. dubna 2016 v 11:03 | Reagovat

[2]: :-) Na té střední jsem si to taky prožila. Docela se mi tím zhnusila a je to škoda. No pak to pro tebe určitě výhoda bude, protože duplikátů je tady až moc, ale zůstat svá, i když je to těžké, je umění :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama